Pamatuj si mě     Zapomenuté heslo?   Registrovat  

Jak poznám svůj vnitřní hlas svědomí? 

 

napsal: Pavel Krajíček


V dnešní době je nesnadné poznat svůj hlas svědomí. Pokusím se na jednom příkladu uvést, jak dochází k falešnému poznání. Předně svědomí není pocit. Svědomí je cit a je to vlastní projev člověka, tedy inkarnovaného lidského ducha v těle. Ten se projevuje toliko cítěním. 

Příklad: Čtete nějaký text, který je pravdivý a váš duch, tedy cit s tímto textem souhlasí. Ovšem váš rozum s tímto textem nesouhlasí, což se děje často, protože většina lidí je pod vládou svého nástroje rozumu, který neumí ovládat. Toto jsou velice rychle děje a je zapotřebí se to naučit rozlišovat.

Tedy váš rozum nesouhlasí se čteným textem a v tu chvílí vy ucítíte nepříjemné ve svém nitru... a čím více váš rozum protestuje a argumentuje proti nějakému názoru (mnohdy to jsou jen sotva uvědomělé myšlenky na pozadí), tím více se cítíte nepříjemně, tedy za předpokladu, že jste alespoň trochu ještě v nitru živí a tady pozor!

Většina lidí tady dělá chybu. To nepříjemné v nitru není ohlas vašeho svědomí na to, že to co čtete je špatně! To svědomí reagovalo až na vaše nesouhlasné, protestující myšlenky!

Hlas svědomí vám říká, že myšlení je špatné... reaguje v tu chvílí už na vaše myšlenky. Rozum pocházeje z hmotného mozku má sloužit pouze k provedení hmotných věcí ve světě, vůbec nemá být určující, jak se žel dnes namnoze stalo.

Toto ovšem v člověku probíhá tak rychle, že má problém rozlišit na co vlastně jeho nitro reaguje. Musíte se naučit zklidnit a naslouchat svému nitru. Uvidíte, že mnohdy vaše nitro reaguje pouze na vaše negativní myšlenky a tím vám říká, že vaše myšlení není správné.

Tam je to někdy velice jemné pro vnímání pro rozlišení. Při čtení něčeho nebo naslouchání někomu... někdy jde o sotva uvědomělé myšlenky, jen na pozadí se už už rozum staví proti a v tu chvílí i vy cítíte se nepříjemně a MYLNĚ to považujete jako potvrzení, že je to nepříjemný pocit, protože vám někdo říká bludy. Musíte si uvědomit, že pokud jste v nitru živí, tak váš duch (cit) reaguje bleskurychle ihned na vaše postoje, tedy ihned i na sebemenší změnu myšlení a víme, že přepěstovaný rozum vše hned kritizuje a v tu chvíli už duch nereaguje na věc samotnou, ale nově na vaše právě vzniklé myšlenky a to si mnozí neuvědomují. Chce to trochu cviku, ale dá se v tom orientovat.

Mně se např. stávalo, že jsem něco chtěl udělat, dostal jsem nápad anebo jsem to prostě udělal (např. napsat článek). Při tom svědomí nijak nereagovalo anebo jen jemně přitakalo na pozadí (neznamená, že při každém jednání musí vaše svědomí jásat radosti). A potom později anebo někdy hned, když jsem onen nápad dostal, tak rozum řekl ne... to nebudu psát anebo raději to zruším ten článek a v tu chvílí jsem cítil velice nepříjemné v nitru.

Pokud jsem rozhodnutí udělal ve větším odstupu od prvního, tak jsem věděl, že je to reakce ducha-svědomí na pozdější argument rozumu. Pokud se to ale vše seběhlo v krátkém okamžiku např. nápad něco udělat a během vteřiny protiargument rozumu, že ne, tak jsem v tom neměl hned jasno a mylně se domníval, že svědomí se zamýšlenou akci nesouhlasí... než jsem si všiml, že tam vlastně byly dva argumenty-nápady... prvotní nápad snad samotného ducha a hned na to argument rozumu a že cit reagoval až na ten druhý, na rozum.

Svědomí nereaguje na vše, resp. reaguje hlavně, když vás chce varovat. Nebude např. jásat nad vaším rozhodnutím zajít do obchodu pro rohlíky. Reaguje v zásadních otázkách a především varuje, když je něco špatně (část svědomí tvoří i náš duchovní průvodce).

Při dnešní nadvládě rozumu mnoho lidí odmítá Pravdu, protože s přijetím Pravdy končí sláva a nadvláda rozumu a tomu se rozum zuby nehty brání a Pravdu hned kritizuje. Pokud řeči nepodporují ješitnost a domnělou velikost rozumu, tak rozum je proti tomu a v tu chvílí reaguje i vaše cítění, ale nikoli už na Pravdu samotnou, ale až na kritiku rozumu. Pokud se to lidé nenaučí rozlišovat, nikdy se nestanou opravdovými lidmi a stále budou bloudit.

Neříkám tedy, že rozum se nemá používat. Je ovšem nutné rozum umístit tam kam podle vůle Stvořitele patří a to jako nástroj samotného člověka. Lidský cit má být vedoucí a určující a rozum má poslouchat a vykonávat chtění ducha.

Pokud jste duchem líní nebo tzv. mrtví, tak už žáden cit a svědomí nemáte a proto asi těžko pochopíte něco z tohoto článku. Pozor pocit není cit. Pocity mají i mrtví rozumáři a materialisté. Pocity vznikají za účasti rozumu, pudů, nervů, fantazie. Pocity patři k hmotnosti, kdežto cit patři k duchu. Cit stojí proto vysoko nad pocity. Viz vysvětlení v článku Rozdíl mezi pocitem a citem.  

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášení