Jak rozlišit pravou lásku od zamilovanosti?

 

 

 

 

napsal: Pavel Krajíček

 

 

Článek je určen těm, kteří jsou v nitru ještě poněkud živí a chtějí prožít pravou lásku. Jak mnozí vědí, tak máme dvojí vnímání krásy. Jednak rozumové, což mnohdy vede ke zvrhlostem a módnímu šílenství a potom máme vnímání krásy skrz cítění (nikoli pocit). Pouze člověk, a až na určitém stupni vývoje, je schopen vnímat skutečnou krásu. Kdo se řídí pravou duchovní krásou, ten nemůže zbloudit. 

 

Tak rovnou k věci. Dnes se partner hledá především za pomoci rozumu... musí se rozumu líbit. Jenže rozum zná jen pocity a pudy, proto máme dnes všude jen vydražďování pudů, obnažování, exhibice apod. Dávejte pozor - pokud jste vnitru ještě trochu živí a druhý člověk se vám líbí na základě rozumu, což se děje dnes často, tak zároveň ucítíte ve svém nitru bolest nebo jen nespokojenost. Více nebo méně, záleží od živosti vašeho ducha. Čím více rozum hledá argumenty a touží po někom, tím více v nitru nespokojenost až bolest... za předpokladu, že jste ještě v nitru živí, netýká se to vlažných. Ta bolest je reakce vašeho ducha na rozum, který jej v tu chvílí znásilňuje. Rozum násilím určuje, co se mu líbí, touží po tom a chce to. Kdežto duch, který vidí dále, to nechce, ale protože je slabší než přepěstovaný rozum, tak není schopen tomu učinit konec a jen trpí. Rozum měl být jen nástrojem ducha, žel se to přehodilo. Rozum se stal vedoucím a ducha nyní utlačuje a zotročuje. Proto ty stresy, deprese, psychiatr, sebevražda. 

 

Rozum se často na něčem zasekne. Jeden příklad: v mládí jste prožili nějakou velkou lásku, dotyčná měla zrzavé vlasy, velké uši apod. a váš rozum od té doby upřednostňuje tento zafixovaný obraz. Když uvidí ušatou dívku, tak hned blouzní. Toto nemá s vnitřní živosti nic společného. Je to strnulá forma. Právě v těchto záležitostech musí rozum mlčet a jen duchu, cítění se musí naslouchat. Samozřejmě takové vztahy založené na rozumu a pocitech nemají valné kvality ani trvanlivost a stálost.

 

Naopak, když potkáte člověka, který k vám patří nebo se jen bude líbit vašemu duchu (cítění), tak ucítíte v nitru radost. V nitru! Duch se bude radovat. Jestliže necítíte radost v nitru při pohledu na partnera, tak to asi není vaše doplňující polovička. Samozřejmě pokud jste v nitru mrtvola a žijete jen rozumem a tedy pudy, tak se vás nic z těchto vysvětlení netýká. Neucítíte ani tu bolest ani tu radost, ale maximálně jen vášeň skrz pudy nebo nic, pokud jsou už pudy vyřazené skrz věk. Pokud potkáte pravého partnera, tak nebudete pochybovat jestli je to on. Pokud máte pochybnosti, tak to on není.

 

Takže rozdíl je tedy v pocitu a citu. Pocit je rozumový a cit je duchovní viz můj starší článek s vysvětlením: Rozdíl mezi cítěním a pocitem.

 

​Protože mnoho mladých lidí má problém s pudy, ježto tyto jsou dnes neustále drážděny, tak i k tomu jsou rady v Poselství Grálu. Pokud člověk žije sám a není schopen ovládat své pudy, tak Abdrushin radí v šestém přikázání:

"Snaží-li se vyvstat pocit takovéto nečisté žádosti, nechť se člověk obrátí a rozhlédne se s jasným zrakem jen po těch lidech, kteří se ještě s nikým doposud duševně nespojili.
Hledá-li s vážností a trpělivostí, tak se také bezpodmínečně najde nějaký​​ člověk, který se k němu hodí Bohem požadovaným způsobem, s nímž pak také bude šťastný, aniž by nejdříve na sebe uvalil vinu, která mu nikdy nemůže přinést a dopřát štěstí!"

​Za další v dnešní době je toto pro téměř všechny lidi nutnost - pravá láska. Bez pravé lásky není pro dnešní lidi možnost dosáhnout svobodné vůle, tak dalece se nechali zotročit. Abdrushin píše v přednášce 30. Člověk a jeho svobodná vůle:

 

Ta poslední věta: "neboť není pro něj žádné svobodné vůle bez opravdové lásky!"