Karel Kramář a jeho osudové rány

 

 

 

napsal Pavel Krajíček

 

 

Aby bylo možno, alespoň z části pochopit Kramářovo cítění, je zapotřebí znát jeho životopis z více úhlů. Nejen z pohledů novodobých kritiků, ale i z pohledů tehdy žijících Kramářovi blízkých lidi např. Vladimíra Síse.

 

Tedy musí být bráno v úvahu svědectví těch, kteří to tehdy prožívali, nikoli jen podle kritiky těch, kteří si hoví dnes zpovzdálí v křeslech. Nechci popisovat celý životopis i když pro plné pochopení by to bylo nutné, ale zájemci si mohou vše dohledat, literatury je dost. Tedy jen v krátkosti:

 

Kramář byl v nitru živý člověk, silně cítící, což je stav naprosto nepochopitelný pro zazděné rozumáře a materialisty. Cítící, tedy hovořím o cítění, nikoli o pocitech. V tom je obrovský rozdíl. Viz článek Rozdíl mezi pocitem a citem.

 

Kramář skrz své cítění, které vidí dále než rozum, který pochází z hmotného mozku, viděl více, než rozumáři. Také jeho cítění mohlo uplatňovat pouze ušlechtilé ideály na rozdíl od chladných, sobecký a vypočítavých kalkulaci rozumářů a materialistů. Proto nabádal, aby se Slované spojili. Nabádal za silné slovanské Rusko (ne bolševické, ale svobodné). Neustále varoval před rozpínavosti Německa. Po Kramářově smrti (1937) druhá světová válka mu dala v mnohém za pravdu. 

 

Samozřejmě na Pařížské mírové konferenci 1919, kde jel jako tehdy první čs. premiér, stále obhajoval své ideály. S ohledem na stav lidstva, který se dlouhodobě přiklání od čistého cítění k bezduchému materialismu, se dalo očekávat, že jeho ideály neuspějí. Přicházely rány za ránou. Kramář byl ještě během svého jednání v Paříží zbaven funkce premiéra. 

 

Trochu zpět, během první světové války zůstal doma v české zemi narozdíl od Masaryka, který utekl do zahraničí. Byl zatčen a cca dva roky vězněn v hrozných podmínkách a odsouzen na smrt šibenici za rozvracení rakouské monarchie.

 

A nyní k jádru našeho článku. Všichni skuteční lidé, a za lidi ze Světla mohou být považování pouze ti, kteří člověka v sobě nechají působit (člověk je inkarnovaný lidský duch, který se projevuje cítěním), bývají osudem zkoušení v určitých údobích života. Za vše jen jeden příklad: Jan Hus...  

Člověk, který skutečně svým cítěním slouží Pravdě, prodělá křest ohněm. Bude zkoušen jak dalece je ochoten hájit své ideály a zda bude ochoten položit za ně i život.

 

Zkuste se do toho vcítit (do Kramáře). Celý život od mládí usiluje o svobodu Čechů. Pak je za to odsouzen na smrt, i když po čase byl amnestován. Ale pro většinu lidi je to otřesné prožití. V té chvílí kdy nad vámi vynesou rozsudek smrti, většina lidí by se zhroutila (tady je už ono prožití, které formuje ducha)... už je jedno jestli rozsudek dokonají, protože to prožití už tam bylo. A také shůry je vše vidět, jak to dotyčný člověk prožil se všemi vnitřními pohnutími. Vlastně by to měl mnohém jednodušší, kdyby jej tehdy pověsili, byl by ušetřen dalších životní ran. A zkoušku by byl splnil (položit život za Pravdu).

 

Stal se premiérem a jel do Paříže na jednání o situaci nově vznikajícího státu. Tam přišel další úder, kdy ho Masaryk a další prozápadní zvrhlíci sesadili z funkce předsedy vlády. Došlo k ubíjení všech jeho ušlechtilých ideálů. Celý život žil pro Pravdu a ušlechtilost, žel mezi vlky materialisty a rozumáři se nemohly jeho ideály uplatnit. Zemřel zneuznán a dnes i částečně zapomenut. Kdyby byl v nitru mrtvý rozumář, tak mohl klidně převléci kabát a přidat se na stranu bezduchých materialistů a rozvíjet kariéru. Toto nikdy neudělal... takových lidí není dnes mnoho. A dnešní špinavci zvrhlíci rozumáři a materialisté, neschopní čistého cítění, jej haní a pomlouvají. 

 

Doplnění: dnes po roce 2020 kdy dochází k falšování dějin, je jeho osoba úplně zkreslena. Dokonce jsou prozápadním zvrhlíkům předávaný medaile Karla Kramáře. Toho Kramáře (Slovana a vlastence), který se ostře stavěl proti prozápadním zvrhlíkům.

 

Ale stejně jako u všech hrdinů, kteří neslevili ze svých ideálů, ani pod pohrůžkou smrti, ani pod vidinou politické kariéry a dalších výhod, tedy ti kteří vytrvali až do konce a tím splnili svou zkoušku ohněm, stejně tak obstál i Karel Kramář. A stejně jako Jan Hus se v další inkarnaci vrátil jako Ferdinand Valík, tak i Karel Kramář vyzbrojen novými dary ze Světla za věrnost Pravdě se vrací (až přijde čas a ten právě se blíží) do českého národa a povede jej opět ke svobodě a Pravdě, tentokráte ve službě Bohu a tím pod Jeho ochranou.