Vyhýbejte se tedy všem lupičům lidské pověsti, stejně jako hrubohmotným vrahům! Abdrushin
V poslední době vidíme všude bujení zla a z toho plynoucí další ohavnosti. Jednou z nich je pomlouvání, udávání, které se dokonce dnes legalizuje a opěvuje jako ušlechtilá občanská povinnost. Samozřejmě Boží zákony se nedají takto oklamat rozumářskými vývody a stále platí, že co člověk zaseje, to také sklidí. A tento zákon se nedívá pod jakou záminkou či úřadem jste něco vykonali, je nestranný.
Naposledy jsem například četl článek a psal jsem k němu na Facebooku: Prozápadní nenávistní zvrhlíci dnes v článku vydali seznam lidí, které stíhají svou nenávisti, a aniž by to tušili uvalili tím na sebe těžkou karmu vraždy (morální vražda) a krádeže (pověsti, cti) onen článek: Přehled těch, kteří v Česku vydělávají na strachu lidí
Čteme v 7. přikázání:
K vlastnictví člověka patří také ještě jeho pověst, veřejná vážnost, jeho myšlenky, jeho osobitost i důvěra, kterou požívá u druhých, a když ne u všech, tak přece alespoň u toho či onoho! Jsme-li však jednou tak daleko, pak bude stát mnohá pýcha duše vůči tomuto přikázání již poněkud malomyslněji. Pak se zeptej sám sebe: Nesnažil jsi se někdy, snad v dobré víře, napomenutím k opatrnosti otřást nebo zcela podkopat důvěru, kterou nějaký člověk požívá u jiných? Tím jsi zcela regulérně toho, komu tato důvěra patřila, okradl! Neboť jsi mu ji vzal! Nebo jsi se alespoň o to pokusil.
Okradl jsi svého bližního také tehdy, když víš něco z jeho poměrů a bez svolení dotyčného předáváš tuto vědomost dál. Z toho můžeš poznat, jak těžce jsou do sítí viny zapleteni všichni ti lidé, kteří se snaží z takovýchto věcí udělat obchod nebo vůbec obchodně provozují něco takového, jako takzvané informační kanceláře nebo něco podobného. Toto samočinné zaplétání se v tom skrze všechny následky této činnosti neustálého přestupování Božího zákona vytváří tak strašnou síť, že tito lidé se již nikdy nebudou moci vyprostit a zůstanou vydáni napospas zatracení; neboť oni všichni jsou mnohem více obtěžkáni než hrubohmotní zloději a lupiči. Viníky a spolupodílníky jsou rovněž ti, kteří takovéto „štvavé obchodníky“ v jejich hříšné živnosti podporují a pomáhají jim.
Vezměte si jen dnešní novináře, kteří se špiněním a pomlouváním živí. Ti nemají šanci při konečném očistném dění obstát, protože jsou tak karmický zatížení, že je to strhne do záhuby, do věčného rozkladu.
Pokud jste trochu normální, tak to musíte cítit - oni ti pomlouvači, kteří nenávidí své protivníky často dnes na ně hledají špínu např. že má někdo exekuce nebo že něco kdysi řekl apod. Cožpak to nevidíte? Takové jednání neukazuje přece na lásku! Ukazuje to, že dotyčný je stvůra z temnot a chce někoho pošpinit, aby v očích druhých neměl úspěch. Tedy zlé z temnot zvrhlé jednání. Nejde už o lidi, ale o havěť z temnot. Dejte si tedy dobrý pozor s kým se kamarádíte a s kým poplacáváte po ramenou a komu popřáváte sluchu, nitky stejnorodosti by vás pak mohly pevně spojit.
OTÁZKA: Kdo jsou pomlouvači?
ODPOVĚĎ: Lidé, kteří dovedně znetvořují skutečnosti, aby jimi podali falešný smysl ke škodě jiné osoby. Ti, kteří vymyslí nové příběhy a za stejným účelem je rozšiřují, nejsou pomlouvači, nýbrž lháři. Podle Božích zákonů je jedno stejně zavrženíhodné jako druhé. Patří k pokusům o vykonání nebo k vykonání morální vraždy, u níž je karma právě tak těžká jako u hrubohmotně vykonané vraždy, ve většině případů dokonce ještě těžší, protože duševní rány jsou trvalejší. Zejména proto, že v mnoha případech jsou vystaveny společnému utrpení také jiné osoby. Navíc každý pokus nebo provedení morálního poškození, lhostejno, zda je to odůvodněné nebo neodůvodněné, se karmicky těžce odpykává. To by mělo být lehce srozumitelné, protože takový čin předpokládá sám o sobě vždy také nečistý charakter; neboť čistý nebo jen vybraný charakter by to nevykonal a takové myšlenky by ze zdravého odporu daleko od sebe odhodil. Nečistota je tedy v takových věcech přirozeně vždy na vykonávající straně, která se tím automaticky jako taková označuje.
Nenávist je silný (i když negativní) cit a stejně jako láska vás táhne k objektu, kterému váš cit platí. Pokud máte lásku ke Světlu, k Pravdě, tak jste k němu přitahování nahoru do duchovní sféry. Pokud nenávidíte nějakého člověka nebo skupinu lidí, tak jste k nim přitahování. Proto píše Abdrushin, že temno ve své nenávisti číhá. To jsem sám viděl, když jsem opustil tělo. Kolem mého pokoje a tedy kolem mne, ale mimo místnost, tedy jako ve větším odstupu, stály v hustých řadách temné stvůry. Byly to duše z onoho světa, ale i ti, kteří žijí dnes na zemi, ale ve spánku opustili tělo (žel byli mezi nimi i stoupenci Abdrushina).
Váš cit, který je ve vás nejsilnější vás táhne k vašemu objektu. To jestli vám potom tyto stvůry mohou ublížit nebo musí zůstat stát v odstupu, záleží na vašem stavu, duchovní zralosti. Samozřejmě čím více jste světlejší a tím pro temno více nebezpeční, tím více vás nenávidí. Už jen na tom poznáte, kdo je dobrý a kdo zlý člověk.
Na tom se ukáže, kde číhá temnota. A to, co temnota nenávidí, co s nenávistí pronásleduje, je jen Světlo a všechno světlé. Již v tom spočívá pro klidně zkoumajícího poukaz na to, kde je temnota a kde je zakotveno Světlo.
Dobří lidé nečíhají. Jejich láska je táhne ke Světlu, k ušlechtilosti a čistotě. Mě osobně nikdy nenapadlo jít na stránky prozápadních zvrhlíků a rozdávat jim tam smějící se smajlíky a hledat něco, co bych mohl nahlásit. Udavači jsou tedy stvůry stojící na straně temna, jsou to ti, kteří v nenávisti číhají na ty světle.
Ale především nezapomeňte nikdy, že temno vždycky živí nenávist proti Světlu a čeká jenom na příležitost, aby mu mohlo škodit, že téměř vyhledává možnosti, nejde-li to jinak, ať již nepromyšlenou lží a pomluvou nebo i falešným svědectvím. Temnotám, tak jako jejich nástrojům a dobrovolným pomocníkům jest všechno dobré, jen když mohou Světlo v jeho pronikání zdržovat.
Ono samozřejmě těch indicií je více k rozpoznání temna, ale už jen tato jedna může být pro vás vodíkem. Temno číhá a tedy udavači nejsou nikdy služebníci Světla, ale stvůry z temnot.
Kde temnota útočí, tam jsou světlé hodnoty! To bude lidem v brzké budoucnosti jasné a pak budou usuzovat a jednat podle toho, aby zcela vymýtili zlo, které se vždy samo musí tímto označit!
Jak jsem se zmínil, že mezi temnými stvůrami, které stály kolem mého pokoje byli i čtenáři PG, tak mnozí je i znáte. Obecně to jsou ti, když se někde objeví pohoršení a pomluvy nad mou osobou, tak ti, kteří se tam objeví jako první, skočí do toho močálu a hned si uleví své nenávisti skrz pomluvy, lži, skrz šíření osobních, soukromých záležitosti apod. Tyto nenávistné stvůry ve spánku po opuštění těla jsou taženy k objektu své nenávisti, tam pak zuřiví a slintající promarňují drahocenný čas.
Abdrushin k tomu píše:
Rozhlédněte se s jasným zrakem! S odporem uvidíte před sebou tak mnohý kal, který se skrývá pod pozlátkem předstírané vznešenosti. Cvičte se nořit svůj pohled skrze uhlazený způsob a obratná slova až k opravdovému jádru. Před takovým pohledem pokryje se zdánlivě zcela bílá, čistá kůže odpornou vyrážkou a ten, kdo se prezentuje jako čistý, se pak ukáže jako nejnečistější a nejbezcennější mezi mnohými.
Existují přece lidé, kteří se úzkostlivě snaží navenek nápadně ukazovat vždy plášť veškeré počestnosti, vznešenosti a také korektnosti. Náhle se však z nějakého důvodu domnívají, že musí ukázat svaté rozhořčení vůči nějakému člověku, o kterém se domnívají, že mu musí ze zloby nebo závisti nějakým způsobem uškodit. V naivním sebeklamu si namlouvají, že to vůbec není zlovolné, opovrženíhodné poškození jiného člověka, které má za následek těžkou karmu, a snaží se pro takový zavrženíhodný způsob jednání ještě hrdě se bít v prsa se lží, že se přece jedná o to, v jen náhle pro to probuzené lásce k lidem, která jinak nikdy neexistovala, učinit tohoto osobně nenáviděného „neškodným“. Při tom však zapomínají na svůj namáhavě pohromadě udržovaný pláštík a hrabou se ve svém jednání dobromyslně v nejodpornější špíně a bahnu, ukazujíce, že je jim to naprosto důvěrně známé, že je dokonce k tomu nutká jejich nejvnitřnější potřeba.
Tím odhalují každému jinému nepokrytě své skutečné nitro, zatímco si v sebeoslnění snaží představit, že oni, kteří se tak ochotně, a dokonce i nadšeně podávají za nástroj temna, slouží jen dobru a chtějí odkrýt zdánlivou špínu. Tito nešťastníci jsou pak každému jasně vidícímu lehce poznatelní jako zavržení a zle pošpinění, jen sami sobě ne!
A stejně jako lidé, kteří někoho nenávidí a tak ho pomlouvají a šíří o něm lži, pololži apod., tak stejně tak se děje ve velkém. Státy, které se nepodrobily prozápadním zvrhlíkům jsou v médiích očerňované a pomlouvané. Většina z toho není pravda, nebo je to překroucená pravda, žel většina ovcí tomu věří.
Každý člověk, který to se sebou myslí vážně s práci na sobě by se měl všem těmto lupičům pověsti, pomlouvačům a šiřitelům osobních intimních a soukromých věci vyhýbat jako odporné havěti. Okamžitě se s takovými tvory přestat stýkat i kdyby to byla vlastní rodina, protože se nejedná už o lidi ale o havěť.
Miluj svého bližního, to znamená cti ho jako takového! V tom spočívá neúprosné přikázání: že mu nikdy nesmíš vědomě škodit, ani na jeho těle, ani na jeho duši, ani na jeho pozemských statcích, ani na jeho pověsti! Kdo to nedodržuje a jedná jinak, neslouží Bohu, nýbrž temnotě, které se vydává jako nástroj! Ten také nezná ani Boha, ani jeho všesvatou vůli, která spočívá v Jeho Slově. On také nezná Boží Slovo v jeho pravém smyslu! A to dokazuje každý zřetelně sám skrze svůj způsob v působení, tedy v řeči a v jednání! Vidíte při tom ihned, kdo skutečně slouží Bohu, nebo jen temnotě!
Na závěr něco z osmého přikázání:
Avšak pamatujte si: Hrubohmotný útok je mnohem snáze napravitelný než útok na duši, která trpí podrýváním pověsti.
Vyhýbejte se tedy všem lupičům lidské pověsti, stejně jako hrubohmotným vrahům!
Neboť jsou právě tak vinni a velmi často ještě hůře! Jak málo soucitu měli s dušemi, které sami štvali, tak málo jim pak bude nabídnuta na onom světě ruka ku pomoci, až o ni budou snažně prosit! Jak chladný a nemilosrdný je neblahý pud v jejich nitru ženoucí je, aby jiné, často dokonce i cizí lidi snižovali, tak ve stonásobné síle je proto chladné a nelítostné ono místo, které je očekává, jakmile jednou musí opustit své pozemské tělo!
Zůstanou na onom světě psanci a hluboce opovrženými, dokonce i před lupiči a zloději; neboť celým tímto druhem lidí táhne se společný, zlomyslný a zavrženíhodný rys, takzvanými klepnami počínaje až k oněm zkaženým tvorům, kteří se neštítí dobrovolnou přísahou křivě svědčit proti bližnímu, jemuž by měli v mnoha věcech dostatečný důvod i děkovat!
--
Text v tomto článku psaný hnědou kurzívou jsou citace od Abdushina.
