Rozhovor z facebooku:
Tazatel:
Co když se ale nestrachujeme o sebe, nýbrž o druhé? Věřím tomu, že se snažím duchovně hýbat, ale poslední dny mě přímo sžírá strach o mé nejbližší, až tak, že se prakticky nedokážu ani soustředit. Nevím už, jak s tím bojovat, vím, že je to špatně, ale nedokážu si pomoct.
Pavel Krajíček:
Tak pokud víte, že je to špatně, tak to je dobře. Nemyslet na to, ovládat rozum. Většina strachu vzniká z myšlení, z přemýšlení nad tím či oním. Pokud Vám ani to nejde, ovládat rozum, tak zbývá už jen modlitba, prosba o pomoc nahoru o posilu. Tedy "zbývá", to tak zní... žel to tak u mnohých dnes je a rozpomenou se na Boha až je nejhůře. Je zapotřebí obracet vnitřní zrak k Bohu denně a co nejčastěji. Stačí okamžiky citové touhy ke Světlu, čím více denně tím lépe... navozují se tím nitky spojení se světlými výšinami...
Člověk musí mít na prvním místě Boha a ne lidi. To je porušování prvního přikázání. Ne že by to Bůh potřeboval, ale člověk to přikázání potřebuje plnit, aby se svým chtěním poutal jen na Světlo a Boha.
Tazatel:
to je pro mě ne poslední, ale první východisko - jenže jak píšu, že když přijde ten "záchvat" strachu, tak se nedokážu ani soustředit, úplně mě jakoby zalije mráz a pocit, že je všechno špatně. Vím, že Bůh je na prvním místě, ale sám jste myslím psal, že to neznamená, že člověk nemůže mít rád jiné lidi - maminku, dítě...
...I když jsem sama byla v nemocnici, nebylo to tak zlé, byla jsem smířená s tím, že třeba konečně odejdu, i jsem se na to těšila, ale zase jsem se jen bála, co bude s nimi...
Pavel Krajíček:
příliš se poutáte na jednotlivce. Když si uvědomíte, že to jsou v podstatě cizí lidští duchové, kteří skrz inkarnace byli jen dočasně přivedení do Vaší blízkosti. Na onom světě na Vás čekají nejspíše stovky dětí a maminek apod., tedy ti lidští duchové ze všech inkarnaci. Jsou to vše cizí lidské duše, které si nakonec půjdou svou cestou.
Obecně tedy jde o duchovní zralost. Čím většího vědomí člověk dosáhne, tím více nemiluje jednotlivce, ale celé lidstvo. Je zapotřebí uzrávat duchovně a pracovat na sobě. A výše duchovní zralosti jsou vlastně plody vlastního úsilí.
Tazatel:
děkuji, pomohl jste mi. Máte samozřejmě pravdu - nemám moc blízkých lidí, takže na těch, které mám, lpím - zvlášť poslední dobou. Ta nemoc (ano, TA nemoc ?) ve mně na jednu stranu velmi zesílila touhu pečovat o domov, tvořit, dělat něco skutečně užitečného, na druhou stranu s ní zesílilo i tohle. Vím, že mě ještě čeká spousta práce, jen v poslední době hodně bojuji s pochybnostmi o sobě.
Pavel Krajíček:
tlak Světla bude v lidech posilovat jak to dobré, tak to špatné i zlé. Tím mohou i lépe poznat své slabosti a zapracovat na nich. Pokud se jich nebudou chtít zbavit mohou opět onemocnět...