Další příspěvek je z 29. července 2021:
Tak dnes další sen, který nemohu přesně najít ve snáři, ale připadá mi dost podobný s tím předchozím, kdy jsem opustil frontu. Takže sen: šel jsem do kina, zase všude spousta lidí, šel jsem i po schodech s lidmi, pak se ocitl v nějakém asi předsálí a tam byly něco, jak bývalo v pozemském (nevím jak dnes, v kině jsem nebyl možná 25 let) prostě tabule reklamní a tam asi reklama na filmy. Velké tabule, ale rozdíl byl v tom, že v tom snu to nebyly mrtvé plakáty, ale živé bytosti. Divné polonahé ženy, divně se kroutily a něco snad i říkaly. To se mi nelíbilo a zase jsem se
otočil a šel pryč... zvláštní, že na té zpáteční cestě jsem byl už polonahý. Kalhoty jsem asi měl, ale od pasu nahoru jsem neměl nic... snad se na mě i divně dívali ostatní a smály se mi nějaké ženy. K tomu kinu je ve snáři výklad obecně, ale nikoli ten odchod a polonahý ve snáří je, ale odkazuje zase na nahotu a to už jsme měli.
Kino:
je oknem, kterým se díváme do světa, oknem, kterým později, při zvnitřnění, přicházejí kdysi potlačené obrazy (vytěsněná přání), jichž jsme se v denním vědomí vzdali
Nahota:
nahota je symbolickým vyjádřením stavu, v němž se snící oprostil od osobnosti, od přetvářky a odhaluje vlastní individualitu, proto je nahota jedním z velice častých snových symbolů na cestě k poznání
Citace je ze snáře
SNÁŘ sebepoznání
Tak nevím, jestli to má opět znamenat to stejné, jako ten odchod z fronty? A proč se to potom opakuje, jen v jiné formě?
Prokop mi k tomu pak psal:
Že se sny opakují v mnoha podobách, je běžné. Jak sen vždycky reaguje na současné prožívání, současný vnitřní život, vnitřní stav, tak pokud něčím žijete velmi intenzivně, ukazuje se to v určitém období ve snech často. Já si vzpomínám např. u sebe, když jsem asi před dvěma-třemi lety měl takové horlivé obrácení k intenzivnějšímu duchovnímu životu (i jsem stále poslouchal nějaké duchovní přednášky, knihy, vyplňoval jsem tím snad všechen čas), tak se mi snad skoro pořád zdálo, že jsem byl v kostele a šel si sednout do první řady.
Někteří říkají (a já věřím, že do značné míry mají pravdu), že sen se opakuje tak dlouho, dokud ho nepochopíme. Nebo by se mohlo říci: dokud na něj správně nezareagujeme, dokud ho nevřadíme do svého života. Protože sen často nestačí jen pochopit, není to jednostranné sdělení, člověk musí reagovat - duch promlouvá a vědomí by mělo odpovědět.
Zdá se jeden sen, kde - použiji Váš příklad - jste vystoupil z fronty. Nějak jste sen pochopil, přiřadil mu určitý význam. Teď se sen ukazuje v jiných barvách, takže je to stále něco živého, stále Vám to něco sděluje. Nemusí jít ani o to, že by byl správný úplně jiný výklad (i když to tak může být), ale také o doplnění, nové informace k tomu, které k Vám přicházejí, protože už k tomu máte nějaký základ z předchozích snů.
První sen o vystoupení z fronty jsem vyložil jako nastoupení cesty skutečné individuace. Teď se Vám zdá, že odcházíte z kina, protože se Vám vnitřně nelíbí, co Vám nabízí (reklama). Kino samo o sobě se přiřazuje k světskému, reklama v podobě odhalených, kroutících se žen, tedy něco nízkého, pudového, nesprávně a/nebo málo vyvinutého. To je tedy něco, co nechcete, odmítáte, opouštíte. V pozemském životě by se to mohlo vztáhnout právě i k těm médiím, že odmítáte, co Vám toto "okno do světa" nabízí.